Moje dcera byla vždycky hodně nešťastná. Bydleli jsme v bytovce a nebylo to pro nás vůbec jednoduché, a hlavně pro ni, protože když chodila k babičce, která žije v domě, tak dcera z toho byla hodně unešena a pořád mi říkala, že u babičky na zahradě může dělat cokoliv, ale u nás v bytovce nemůže dělat skoro vůbec nic. Často k ní chodila na návštěvu a vůbec mi to nevadilo, protože jsem byla i ráda, že si trošku odpočinu, a dcera zase byla ráda, že konečně zase chvilku změní to, že nemusí být v bytovce, ale že je v domě, kde je velká zahrada a může si tam dělat a hrát si, jak chce.
Měla jsem z toho vždycky hroznou radost, že moje dcera je spokojená, a věděla jsem, že ta bytovka pro ni není vůbec vhodná. Výhodou toho bylo, že babička měla plastový bazén do země, ze kterého byla dcera velice nadšená a neustále o něm mluvila, že je ráda, že se u babičky může vykoupat, že si tam může zaplavat, protože dcera od narození chodila se mnou do lázní a učila jsem jí plavat, a to jí prostě přirostlo k srdci. Sice se bazén u babičky využívá pouze v letních měsících, ale dcera si to také hodně užívá, protože nechce jet vůbec na dovolenou, ale nejraději tráví volné chvilky právě u babičky, která jí nabídla, že se může kdykoliv přijít vykoupat, může kdykoliv za ní přijít.
Myslím si, že to jsou velice krásné rodinné vztahy, které prostě máte se svými blízkými, protože i já mám se svojí maminkou, tudíž babičkou mojí dcery, velice krásný vztah, a jsem ráda, že takovou maminku mám, protože si to nedokážu ani představit. Pro mě vždycky má otevřené dveře, a to tak i pro moji dceru. Takhle by to mělo být všude, a rozhodně je dobré se vždycky podělit o to, co člověk má, buď v domě, nebo v bytovce, protože je jasné, že takové bydlení, když někdo bydlí v bytovce, nemůže nabídnout tolik jako když bydlíte v rodinném domě se zahradou.